Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Verze pro tisk |

Pro lepší dostupnost diskuze pokračujeme částí 3.

Přehled témat Nové téma

Komentáře

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Pokračujte prosím v diskuzi o knížkách tady.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl MIlan Kundera

Cca před 14ti dny jsem dočetla knihu KUNDERA , Český život a doba. A u mne dobrý.

Ne nadarmo má kniha Jana Nováka totiž tento podtitulek. Dalo by se říci- život a doba spisovatele Kundery a dalších a dalších jak známých, tak bezejmenných lidí s jejich osudy. Neboť nic nelze vytrhnout z kontextu doby, nic nelze přepsat, nelze si vytvořit vlastní životopis.A pokud si ho někdo vytvoří, je to už jen známka úporné snahy o úpravu skutečností ,které neradi o sobě slyšíme a neradi o sobě víme… U spisovatele je to o to závažnější, jelikož oddělit vlastní život od literárního díla jaksi nelze. A Kundera si,jak vidno, vlastní životopis upravoval a část vyfabuloval, což nejen mně, známo vůbec nebylo. Např. v r.1984 napsal do Le Monde,že byl vyhozen ze školy, živil se jako dělník, hrál s potulnou jazzovou kapelou. Kundera se nikdy jako dělník neživil a soudruzi ho vyhodili jen z e strany, do které se pak pokorně vrátil,protože hodně stál o výhody,které členství přinášelo.
Novákova kniha už před svým vydáním vzbudila v určitých intelektuálních kruzích u nás různé disputace, z nichž některé byly zaměřeny záměrně proti autorovi - např. poukazováním,že je prý mizerný spisovatel ( k tomu lze jen dodat, že nominace na Pulitzerovu cenu se v USA asi nedává jen tak) . Někteří recenzenti četli jen výtah z knihy nebo rozhovor v Respektu a přesto se odvážili zásadních kritik, což spíše vypovídá o nich samých, než o knize a autorovi a chtělo by se i říci,že mnohdy mluvila do recenze mužská ješitnost a závist. Dle mého právě to, co se vine celou knihou,a totiž myšlenka a poznání,že nelze oddělit vlastní život od své tvorby a nelze si vytvořit nějaký paralelní, „upravený životopis“, možná irritovalo a bude irritovat zejména Kunderovy přátele z řad salonních , dobře situovaných komunistů . Nemožnost toho oddělení je jedním z hlavních poselství této objemné,ale čtivé knihy,pro kterou autor pročetl a zpracoval neuvěřitelnou spoustu materiálů, vedl mnoho rozhovorů a objevil pro čtenáře i polozapomenuté prameny včetně Kunderových raných děl. Všechna období Kunderova života,která jsou v knize zachycena v kontextu doby až do odjezdu do Francie v r.1975,jsou zpracována s velkou erudicí. Pro spoustu lidí, včetně mne, může být nemilým překvapením, jak velkým stalinistou Kundera byl, jak se snažil po vyhazovu z partaje do lůna rodné strany vrátit, což se mu podařilo, jak byl konformní . Do tohoto kontextu pak zapadá i ono udání agenta-chodce M.Dvořáčka z března 1950 ( Kunderovi bylo 21 let), za které obdržel veřejnou pochvalu od náměstka ministra J. Jermana. Poprvé po publikaci článku badatele Hradilka v r.2008 Kundera vše popíral,podruhé v rozhovoru s jedním ze svých přátel nezapíral,jen se rozčiloval,že to na něj vytáhli po tolika letech. Přitom celou tuto scénu popsal ve svém vrcholném románu Život je jinde…
Všechna období,od konce čtyřicátých přes padesátá léta a léta šedesátá jsou v knize zpracována velmi dobře. Ale nejvíce si cením vykreslení sedmdesátých let,let normalizace a nástupu tupých ,oddaných a přičinlivých lokajů moci a fízlů z řad Čechů a Slováků. Tato léta jsou v knize popsána s celým tím hrůzným dopadem na společnost, na její intelektuální výkvět a na všeobecnou morálku a vzdělanost. Kundera nikdy nesouzněl s českým disentem a nepřipojil se k němu ( byl dokonce k některým jeho členům téměř nepřátelský a vůči dalším posměšný) a vůči režimu byl velmi opatrnický, v čemž jistě nebyl sám,ale psát se o tom musí. Příznačné je třeba sdělení,jak trávil dny těsně po 21.8.1968- odjel autem do Vídně,kde čekal s manželkou a milenkou,až se to „vyvrbí“.. Nabídka přednášek na univerzitě ve Francii pak byla v jistém smyslu řešením celé situace,co a jak dál v těch sedmdesátých letech,kdy se lámaly charaktery. Někteří z recenzentů též poukazovali na „ nechutnosti“ z intimního života Kunderova,které J.Novák popisuje podle svědectví jeho nejbližšího přítele sexuologa a psychologa dr.Ivo Pondělíčka ( a nejen podle něho) a podle
toho hodnotili celou knihu. Nezdálo se mi. Tím,že je záletník, se Kundera nikterak netajil. Jeho vztah k ženám se nakonec projikuje do jeho románů a jeho druhá manželka Věra o jeho mimomanželských stycích a milenkách věděla. Žila a žije s ním dále a pokud toto odhalení někoho pohoršuje, je to jeho věc. Těžko říci,jak se na Kunderově vztahu k ženám podepsal jeho vztah k matce,o které Kundera na rozdíl od otce prakticky nemluví a která žila leta v brněnské vile spolu se svou snachou ,zatímco Kundera obýval garsoniéru v Bartolomějské ulici v Praze, která byla svědkem mnoha jeho eskapád a z které se vracel do Brna často jen na víkendy.
Kundera se zjevně snažil podstatnou část svého života o vytváření svého vlastního životopisu , do kterého se určité věci nemají dostat a na druhé straně se pak, jak odhaluje autor ,leccos přikrášlí a překroutí .To ale ale nesmrtelnost jistě nepřinese a Nobelovu cenu taky ne. Tu už dostal jinší charakter- Jaroslav Seifert.
A na závěr ještě poznámka ke spisovatelským kvalitám Jana Nováka:
V knize je několik kapitol věnovaných osudům Kunderových současníků. Jedna z nich se jmenuje Hořká milost a jde o medailon básníka Jana Zahradníčka. To je literární skvost.

A ještě úplně nakonec- na svém facebooku Čau lidi drží premiér asi tak 5 minut v ruce na kameru Novákovu knihu s tím,že ,že není dobrá. V rozhovoru ve Státní a vědecké knihovně v Hradci Králové 26.10.2020 - lze najít on line, doporučuji- Novák uvádí,že paní Kunderová volala Babišovi a na knihu si stěžovala. Zda premiér při své vytíženosti prací více než 18 hodin denně z ní něco přečetl, se ale nedovíme...

Hezké dny s knihami a pevné zdraví!

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Blíží se vánoce,a doufejme, že budou otevřena knihkupectví nejen jako výdejny knih rezervovaných po internetu,ale i na přímou koupi a hlavně prohlížení a listování.Sice se, co dopadu na vzdělanost, nedají knihkupectví srovnat se salony na stříhání roztomilých pudlů, které musí být otevřeny, ale s tím je nutno se zatím smířit.
Několik tipů na detektivky

TRUJKUNT PETR SAGITARIUS

Trujkunt je zvláštní místo,region razovitý na trojmezí Slezska, Polska a Slovenska, regionu, který v sobě dodnes hluboko nese šrámy z rozdělení Těšínska po I.světové válce.A popřečtení knihy by tam jeden hned vyrazil- do přírody Slezských Beskyd, do Jablunkova i do toho Třince...
Petr Sagitarius si rozhodně nemohl stěžovat a nestěžuje na jednotvárný život. Pracoval v mnoha profesích a též mnoho let v tomto regionu v jedné obci starostoval. Charaktery má tedy skutečně odkoukané ze života a znalost prostředí je jeho velkou předností. Zdařilá detektivní prvotina obsahuje též trujkunt- tři povídky spojené místem a hlavně postavou svérázného vyšetřovatele s buldočí povahou majora Sarana,kterému chybělo v životě jen málo,aby se pohyboval spíše na té druhé straně zákona. A další, co povídky spojuje, je "Werk"- Třinecké železárny, v kterých pracovala nebo pracuje velká část obyvatelstva trojmezí a patří do jejich života podobně jako sklářský průmysl v našem regionu. A samosebou patří do života určitých vrstev obyvatel i to, co známe z jiných podobných,zejména pohraničních lokalit- alkohol, drogy, prodejný sex , život na sociálních dávkách s prací načerno atd. .
Na poli české krimi se objevila další zajímavá postava a nelze si než přát,aby v úspěšné serii autor dále pokračoval.

JEAN-CHRISTOPHE GRANGÉ PURPUROVÉ ŘEKY
Spisovatel, novinář a scénárista J.-CH. Grangé napsal třináct románů a podle jeho scénářů bylo natočeno přes deset filmů, včetně úspěšné adaptace této knihy s Jeanem Renem v hlavní roli komisaře Niemanse . Film, slušně hodnocený a natočený v r.2000 jsem bohužel neviděla,což jest nutné napravit,když v něm hraje i Vincent Cassel. Detektivní příběh stojící na přehledném vyprávění dvou paralelních příběhů,které zprvu spolu nemají zdánlivě nic společného, má několik předností. Nejen nekonvenční vyšetřovatele z masa a kostí, ale i atraktivní prostředí francouzských hor( odehrává se v okolí Grenoblu) a především znalost policejní práce a výborný jazyk. Všem milovníkům detektivních příběhů lze jen doporučit si koupit nejen Purpurové řeky,ale i volné pokračování pod názvem

POSLEDNÍ LOV
Komisař Niemans je jako specialista povolán tentokrát do Alsaska. V tomto regionu žili i jeho prarodiče, u kterých jako dítě často nedobrovolně pobýval, a babička mu tloukla do hlavy,že všichni Němci jsou špatní a všichni Francouzi naopak dobří. A nyní má pomoci vyřešit vraždu na parforsním honu,který se sice konal na francouzském území,ale obětí je Němec. Navíc z velmi staré a zámožné průmyslnické rodiny, zakládající si na tradicích a patřící k těm nejbohatším v zemi...A musí spolupracovat s poněkud komisními německými policisty...

CHARLIE GALLAGHER SLEDUJE TĚ
U nás první kniha dalšího zvučného jména britské detektivky. Protože autor více než 10 let pracuje u policie, má velké znalosti nejen z terénu,ale samozřejmě i z vyšetřování závažné trestné činnosti. A pokud bude další kniha z pětidílné série se seržantkou Maddie Ivesovou stejně dobrá a u nás přeložená, máme se na co těšit. Ivesová pracuje mnoho let jako policistka v utajení,ale po jedné chybě,kdy dá přednost záchraně života před záchranou policejní akce, musí být převelena na jinou pozici a jinam- z Manchesteru na jih do Canterbury.Práce při vyhledávání pohřešovaných osob,,konkrétně jedné chronické útěkářky a alkoholičky, ji přivede k setkání s zdánlivě věčně nabručeným komisařem Harrym Blakerem,který vyšetřuje případ podivné dopravní nehody, při které zemřel postarší člověk. Postupně se ukazuje, že zdánlivě naprosto odlišné případy spolu nepochybně souvisí...

ANDRÉE A.MICHAUDOVÁ BANDURY
První u nás přeložená kniha frankofonní kanadské spisovatelky,která se od ukončení studií( nar.1957) věnuje psaní ,svým stylem připomíná Tanu French- bohatým jazykem a vypravěčským uměním,zejména popisem přírody,která v této detektivce hraje nemalou úlohu. Bandury je totiž je zkomolenina anglického slova boundary,čili hranice. Na mapách ji najdete mezi americkým státem Maine a jihovýchodní částí regionu Beauce v provincii Québec v Kanadě. Oblast tajemných nekonečných lesů, vodních ploch, řek a kdysi liduprázdné krajiny. Ale i tam samozřejmě proniká civilizace,zejména v letních měsících ( příběh je zasazen do r.1967) ,kdy do chat a srubů jezdí zejména turisti z USA. Je stále ještě doba hippies, Beatles vydali své nejlepší album o kapele opuštěných srdcí seržanta Pepře a tři dospívající děvčata se těší, jak stráví prázdniny spolu se svými vrstevníky a ne s nudnými rodiči. Žádná z nich ovšem netuší,co je čeká.... Autorka za svoji knihu obdržela prestižní Cenu kanadského guvernéra.
---------------------------------------------------------------------------------------

JIŘÍ KRATOCHVÍL LIŠKA V DÁMU
Pro mne skvělá kniha,která se může zdát hříčkou,ale hříčkou o době děsivé. Vypořádávání se s ní lze pojmout
všelijak,ale zřejmě málokdo to dokáže tak originálně,jako tento autor. A neznamená to,že vám nebude běhat mráz po hřbetu,pardon,po zádech,když domyslíte autorovo poselství..Ne nadarmo byl J. Kratochvíl oceněn letošní cenou Magnesia litera za prózu- zaslouží si ji. O liškách,které má Kratochvíl rád odmala, se už v literatuře napsaly stohy knih,nejen pohádek. Lady into Fox D.Garnetta z r.1922 u nás vyšla v překladu v šedesátých letech a ve stejné době byla přeložen i Vercorsoův román Sylva,který na Garnetta navazuje. Zde byla liška, symbol krásy a chytrosti,stvořena jako mistrovské dílo sovětského výzkumného institutu I.P.Pavlova.Mluví a je velmi inteligentnía Hospodář s ní má obrovské plány Osudově se do ní zamiluje nejen Pavlík, mladý nadějný estébák ,který jí má dělat "druga",ale i Hospodář, dychtící ovládnout celý svět,ne jenom jeho část,kterou už ovládl. Jenže,jak se říká,lišky bývají podšité a ženy bývají zcela nevyzpytatelné. Cesta lišky v dámu a dámy v lišku se vymkne kontrole.....
A Brňák Kratochvíl si neodpustil v této útlejší,ale výtečné próze,ještě jeden špílec. Pavlíkovu garsonku situoval do Bartolomějské ulice do čtvrtého patra jednoho činžovního domu. V té době tam byly pouze dva"civilní" domy, jinak všechny ostatní budovy patřily SNB nebo StB. V garsonce v 4. patře opravdu bydlel totiž v šedesátých letech jeden velmi známý český spisovatel, původem z Brna,který si tam často vodil i své dámy a který v letech sedmdesátých jen s manželkou bez dam odejel do Francie, kde žije doposud...
Hezké dny s knihami!

l.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Taky netrpělivě čekám, až se otevřou knihovny. Zatím musím vybírat z domácí knihovny a tam jsou spíše
publikace z doby před " Listopadem " a moc mě to nebaví. Zajímavé zjištění přitom ale je, jak dobří autoři vycházeli . Z přebalu knížky vydané v edici Źivot kolem nás v letech 1965/6 např. Ivan Klíma , Ladislav Mňačko, Milan Uhde, Jaroslav Papoušek , Miroslav Holub a další..
Znovu jsem si přečetl Toulky s Charleym od Steinbecka a znovu obdivuji jeho chápavý a laskavý pohled na všechny Američany při jeho čtyřměsíční cestě Amerikou. Dnes je Amerika dost jiná, zvláště nyní kolem neukončených voleb prezidenta.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl ROBOT 100

Ke stému výročí publikování hry R.U.R.,,která obohatila svět slovem robot,vyšla v nakladatelství Argo pod tímto názvem velmi zdařilá antologie třinácti sci-fi povídek. Všichni autoři dostali jediné zadání, a to, aby spojili své texty s myšlenkami původního Čapkova díla, publikovaného v nakladatelství Aventinum v r.1920, jinak se samozřejmě fantazii meze nekladly.Edičně se na výběru podíleli dva lidé. Prvním je Richard Klíčník,který jako předseda Klubu Julese Verna pořádá krom jiných činností i setkání příznivců fantastické literatury, druhým editorem Jaroslav Olša jr., spoluzakladatel časopisu Ikarie a v současné době generální konzul ČR v L.Angeles. Dvanáct povídek je z pera českých autorů, přičemž některá jména překvapí- např. Pavel Kosatík nebo Chaim Cigan, což je ,jak známo, Karol Sidon. Dalšími jsou třeba Jaroslav Mostecký, Petr Stančík, Emil Hakl, Vilma Kadlečková nebo Ondřej Neff. A tu zbývající povídku a závěrečnou esej napsali zahraniční autoři zvučných jmen-Ben Aaronovitch a Robert Silverberg.

Téměř čtyřsetstránkovu knihu Robot 100 lze jedině doporučit, vánoce se blíží a milovníky sci-fi rozhodně tato antologie nezklame.
A pro ty,kteří mají rádi tajemné dálky a astronomii, doporučuji přednášky prof.Kulhánka . Najdou se na youtube, stačí zadat jeho jméno a za dlouhých zimních večerů poslouchat.
Hezké dny s knihami!

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl Eleonora Akvitánská

Nedávno vyšel další překlad knihy renomované britské autorky Alison Weirové pod názvem Eleonora Akvitánská- život nejspornější ženské osobnosti středověku : z Božího hněvu anglické královny.

Weirová,jako renomovaná autorka historických knih,zejména z tudorovského období ( ale napsala i knihu o normanských královnách Anglie), opět důkladně prozkoumala nesmírné množství dostupných pramenů a napsala skvělou knihu, kterou lze všem milovníkům historiografie doporučit. Není to v žádném případě román,ale velmi čtivý životopis. Osobnost této"babičky Evropy", jak ji nazval jeden z novodobých historiků, je dodnes nezapomenutelnou postavou, ať se týká románů ( oblíbené byly např. ty, v kterém se popisoval vztah Jindřicha Plantageneta a jedné z jeho milenek Rosamundy Cliffordové,kterou měla nechat otrávit), nebo serioznější literatury držící se faktů. Stala se matkou tří anglických králů -Jindřicha Mladíka, Richarda Lvího srdce a Jana Bezzemka a její dcery narozené ze svazku s Jindřichem II.Plantagenetem ( dvě měla s prvním manželem,francouzským králem Ludvíkem VII.) se staly manželkami králů Jeruzaléma, Sicílie nebo Kastilie. Vnuk se stal císařem Sv. Říše římské, pravnuk francouzským králem a k jejím potomkům patří i dva světci-Ludvík IX. Svatý a kastilský Ferdinand III. Svatý. Linie rodu, kterou spolu s Jindřichem II. založila, přetrvala až do r.1485 a její krev koluje i v žilách dnešní anglické královny Alžběty II..
Eleonora prožila na svou dobu neobvykle dlouhý život- narodila se pravděpodobně v r.1122 v Bordeaux jako nejstarší ze tří dětí akvitánskému vévodovi Vilému X. a zemřela 1.4.1204 v Poitiers,čili v 82 letech. V době její smrti žily již jen její dvě děti- Jan ,později tím,že prošustroval normandské a jiné državy,zvaný Bezzemek,
a Eleonora, vdaná šťastně za Alfonsa VIII. kastilského. Tu byla schopna ještě ve věku přes sedmdesát let navšívit a přejít Pyreneje. Její náhrobek, stejně tak jako manželův a synův ( Richardovo srdce je ale uloženo v katedrále v Rouenu),lze vidět v krásném opatství Fontenevrault( nebo Fontevraud), kde dožila a které celý život podporovala. Lze ho najít kousek od neméně krásného města Saumuru, kterému vévodí hrad vypínající se nad levým břehem líně tekoucí Loiry. Setkání, alespoň takovéto, s touto obdivuhodnou krásnou,chytrou, vzdělanou a houževnatou ženou,která uměla zhusta vládnout lépe než muži , bylo pro mne nezapomenutelným zážitkem . Eleonora spočívá tiše v kostele při opatství po boku svého manžela a na dochovaném dřevěném náhrobku se zbytky polychromie je zpodobněna jako ležící žena držící otevřenou knihu...

Všem milovníkům historické literatury tuto knihu vřele doporučuji. Nebo jako dárek pro někoho blízkého, kdo se o historii zajímá, k vánocům. Známý je samozřejmě film o Jindřichovi a Eleonoře s názvem Lev v zimě,kde hlavní postavy ztvárnili Peter OˇToole a Katherine Hepburn. O´Toole hraje JIndřicha ještě v jednom filmu z této doby, a to ve filmové adaptaci divadelní hry Jeana Anouilha Becket. Zobrazuje spor, který se ve středověké Anglii rozhořel mezi králem Jindřichem II. a katolickou církví, reprezentovanou kardinálem Thomasem Becketem. Ten byl nakonec na popud krále zavražděn v katedrále v Canterbury. Becketa v tomto výborném filmu z šedesátých let hraje Richard Burton a samotná scéna jeho zavraždění byla točena na prostranství před katedrálou ve Wellsu v jihoanglickém hrabství Somerset, ,protože canterburská je již zastavěna . Průčelí wellské raně gotické katedrály se tyčí za velkou travnatou plochou a září ve slunci jako klenot. A ten interiér s pověstným dvojitě invertovaným gotickým obloukem zvaným Scissors je něco úžasného..
Přeji hezké dny s knihami!

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl Tipy na detektivky

Od patnácti let,kdy jsem si zcela náhodně vypůjčila v knihovně v Hlinsku Chandlera -výbor s názvem 3x Phil Marlowe ( měla jsem štěstí, ještě to šlo,neb překladatelé jako Škvorecký se stali nepřáteli socialismu a pak šly jejich knihy do stoupy), jsou dobré detektivky mým oblíbeným čtivem.
Ještě alespoň dva vánoční tipy na dárky pro milovníky této literatury:

ANTHONY HOROWITZ MNOHO STRAK VĚŠTÍ SMRT
Horowitz je u nás známý jako autor série knih pro děti i pro dospělé nebo jako scénárista seriálů Poirot, Foleyova válka nebo Vražd v Midsummeru . V této knize vysekává poklonu klasické britské detektivce a autorům jako je A.Christie nebo D.Sayersová. Podařilo se mu napsat román v románu, který čtenářům předloží všechny stopy, zmate ho, uchvátí a nadchne. Alespoň mne,ale,jak jsem četla nějaké recenze, i spoustu jiných čtenářů. Doporučuji číst s šálkem dobrého britského čaje a ginger bread, čili zázvorovými sušenkami, pokud jsou( ale i dobré české vánoční pečivo se samozřejmě velmi hodí) nebo troškou sherry, přes nohy kostkovaný pléd a pokud lze, u praskajícího krbu...

HAKAN NESSER OSAMĚLÍ
Další kniha klasika severské literatury. Děj se odvíjí od událostí v r.1969, kdy se během studií v Uppsale se spřátelí šestice mladých lidí,která se rozhodně cestovat po východní Evropě,která se tehdy trochu otevřela světu. Tento výlet jim ale však přinese zážitky, které je navždy poznamenají. Jeden z nich za záhadných okolností zemře v lesní rokli a o pětatřicet let později je na stejném místě stejným člověkem nalezena mrtvola dalšího člena tehdejší skupiny. H.Nesser psát umí a kdo má rád severské detektivky, ten se s jeho novou knihou potěší.
Hezké poslední adventní dny s knihami!

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Dostat od Ježíška knihu Martina Hilského Shakespearova Anglie znamená,že ani ven na chvíli se pomalu nechce. I když na Štěpána bylo na frišném vzduchu hezky.Úžasné čtení! Měla jsem to to štěstí,že jsem se na Letní filmové škole před pár lety,když se v jednom cyklu uváděly adaptace Shakespearových děl, dostala na jeho přednášku.Dodnes si ji pamatuji a mám schované své poznámky psané drobným písmem na úzkém pruhu papíru,neb jsem nic jiného neměla.
Je to radost číst něco od člověka,který toho tolik ví a umí psát.
Podobný dar má třeba Petr Čornej. Jako první knihu od něho jsem kdysi,ještě za bolševiků, četla jeho dílo Tajemství českých kronik. Bylo to napínavější než leckterá detektivka.Knihu mám schovanou..
Přeji pěkný zbytek roku s krásnými knihami!

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Zas tedy jednou pro změnu o knížkách. Situace je pro čtenáře dost špatná. Mluvím-li za sebe, tak mě mrzí, že knihovny jsou tak dlouho zavřené , Moje milé knihovnice z CL jsou pod zámkem a já dávno přečetl všech 7 půjčených detektivek, rád bych ten štos vrátil - překáží. Z těch bych doporučil jednu - neobvyklé rozhodnutí obyčejného člověka totálně se vytratit a změnit svůj dosavadní život. Napsal švédský autor Hakan Nesser - Druhý život pana Roose.
Návštěvníci knihovny si jistě pamatují, že v chodbě vedle schodů bývala police, s volným výběrem knih. Ty tam dávali lidé např. z pozůstalosti Někdy se tam daly ulovit i vzácnější kousky. Pár jsem si jich také odnesl. A teď na ně konečně došlo. Objevil jsem tak poutavý válečný román Stefana Heyma ,srovnatelný s Hellerovou Hlavou XXll nebo s Mailerovou knihou Nazí a mrtví. Kniha napsaná v r.1948 , přímým účastníkem bojů u nás vyšla za komunistů několikrát. Mám vydání z r. 1961. Kdybyste si ji někdo chtěl taky přečíst, dá se koupit v antikvariátech. Příběh začíná po vylodění americké divize v Normandii americkou ofenzívou, obsadí Paříž , odkud prchají Němci . S Američany pracuje malá americká jednotka pro propagandu plnící velké úkoly. Osvobodili město Luxemburk s nejsilnějším vysílačem v Evropě . Němci se rychle stahují. Pak následuje těžké dobývání Lotrinska s německy mluvícími obyvateli . Mnozí zůstali skrytě věrni Říši. Američané dál postoupili na německé území ,osvobodili koncentrační tábor , který opustilo velení. Povahy a chování některých Američanů nejsou zrovna kladné, všichni Němci si do poslední chvíle ale zachovávají víru , že se jim dostane milosti, protože jenom plnili rozkazy.
Takové knihy se už dnes nepíší . Stojí za to těch téměř 700 stránek přečíst . Kdyby si je přečetli studenti střední školy , porozuměli by dějinám 2.svět. války zcela bez výkladu v hodinách dějepisu. Doporučuji.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Vy nám tady zase něco podstrkáváte. Člověk, který emigruje ze západu na východ, aby si užíval vily prominenta :). Rozhodně měl ale zajímavý život, několikrát emigroval, nikde neměl dobré bydlo. Škoda, že během svých dvou emigrací do Československa ani jednou nezvolil Lípu, pak by mě zajímal více.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Vy jste teda rychlej pane Bárto :-). Mě nezajímal autor a jeho životní peripetie jako ten příběh, nijak jsem po něm neslídil .

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

To: 24. Leden 2021 - 18:04 | barta

Vy jste tedy rychle sestřelil významného a uznávaného spisovatele, socialistu, pane Bárto. Jestli ono to není právě tím jeho vyhraněně levicovým, celoživotním postojem ... :-)))
Hezký večer.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Nesetřelil. Mně jeho život přijde hrozně zajímavý. Ale od zahradníka se nedá očekávat, že by nám podsunul někoho jiného, než toho, kdo měl na přebalu knihy napsáno něco ve smyslu boje proti zrůdnostem kapitalismu. Nechce se mi to hledat, nemám tu knížku doma.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Pane Bárto , mýlíte se.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Podstrkuju taky švédskou detektivku :-)

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Pane Bárto , mýlíte se. Přebal nebyl, kniha je v dost špatném stavu, je stará. Zřejmě ji ani nikdo nečetl, některé stránky nebyly proříznuté. Autor v předmluvě píše, že některé události jsou skutečné, jiné ne a že se osobně zúčastnil invaze. Lze snadno odhadnout, která ze dvou hlavních postav je on. V knize je z židovské rodiny, která emigrovala do USA a on se přihlásil dobrovolně do armády a po několika letech se tak dostal znovu do svého města. Protože byl Němec ( Žid ) znal německou mentalitu, využili ji v propagandě, která na Němce fungovala. Kdybych se na to díval z jiné strany tak je to o Američanech , hodně o amerických židech - původně z různých koutů Evropy, Francouzích a samozřejmě Němcích. Objevila se tam i postava Rusa,snad trochu víc autorem obdivovaná. Líbil se mi děj , postavy a dověděl jsem se spoustu toho, co jsem nevěděl.
Mrknul jsem taky jako vy do Wiki, co tam píší o autorovi. Je obecně známo, že v tom období bylo hodně lidí nadšených komunistů a migrantů Židů. Nevyvozujte, že ho podstrkuju. Byla náhoda , že jsem tu knížku našel a říkám, že opravdu stojí za přečtení.

Nahoru

Re: Co takhle zas jednou o knížkách ? 3.díl

Knihu Křižáci na západě jsem kdysi četla, můj tatínek ji měl v knihovně. To,že by po přečtení jedné knihy kdokoliv porozuměl dějinám II.sv. války- s tím těžko souhlasit,ale názor neberu. Stejně tak s názorem,že takové knihy se už dneska nepíší.. Taková septalogie Jana Guillou (Švéd) popisující osudy švédsko-norsko -německé rodiny Lauritzenů o d dob před I.sv. válkou až k r.1968 se čte výborně, ač úroveň některých pasáží z celkem cca 2400 stran je samosebou kolísavá. Ovšem první díl Stavitelé mostů je skvělý a popisuje krom předválečného Norska nebo Drážďan i stavbu železnice Oslo-Bergen,což je dodnes div a jezdí se tam na kukandu. S kamarádkou jsme se rozhodly,že se tam možná ještě podíváme..A hlavně je tam tak dobře popsána válka v Africe, v tehdejších německých državách.. No a pak se jednou,když pátráte po tom,kdo autor vlastně jest, dočtete,že Guillou byl agentem KGB...

Je to jako u filmů s válečnou tematikou. Pro mne pomyslný vrchol piedestalu doživotně obsadil film Umírání za dlouhého dne natočený P.Collinsem v r.1968,oceněný na mnoha festivalech a k nám,jak bývalo za komoušů zvykem, dorazivší až se zpožděním několika let. Viděla jsem ho asi v 18ti letech poprvé a nikdy na něj nezapomenu. Konec války a situace v těsně poválečném Německu,v roce "Nula" zase Trierův film Evropa natočení někdy v r.1991. Ale jsou to vždy výseky událostí,i když zpracované tak,že se vryjí do paměti a člověk si nějaký obraz udělá.
Konec války v Německu je taky skvěle popsán ve výtečné knize Maria Puzza, autora Kmotra, v knize Temná aréna.

K dějinám I+ II. sv. války vyšlo mnoho publikací, velmi dobrá je např. První světová válka a Druhá sv. válka, dvojsvazek od Johna Keegana,vydáno u nás v r.2003. Keegan ( zemřel v r.2012) byl jednou z největších autorit v oboru vojenské historie v V.Britanii, přednášel na Sandhurstu i Princetonu, královna ho povýšila do šlechtického stavu. Možná,že to nějaké antikvariáty mají, stačí se podívat on-line. Vřele doporučuji.

Přečetla jsem si opět něco od Petry Soukupové,která umí sakra psát! Starší knihu Pod sněhem a pak novinku Věci, na které nastal čas.Soukupová je skvělá pozorovatelka. Několikrát jsem si říkala, kolik asi měla sourozenců,když dokáže tak brilantně popsat vztahy mezi nimi( např.Pod sněhem),ale ona je snad jedináček..

Detektivky nebo thrillery: Objevila jsem italskou autorku Ilarii Tuti. Minulý rok jsem přečetla její knihu Květy nad peklem,psychologický thriller zasazený do ponuré zasněžené krajiny italských Dolomit a imaginární furlánské vesničky. Stárnoucí komisařka Battagliová se svým týmem rozplétá záhadné vraždy. Sama autorka(nar.1976) z Furlánska pochází. A nyní vyšla nedávno Spící nymfa.Příběh zločinu,spáchaného kdysi v odlehlé části Italie u hranic se Slovinskem,kde odlehlých údolích Julských Alp u hranic žije komunita Resiů, záhadného národa.Potomci Slovanů,kteří přišli z snad kaspické oblasti v době,kdy se do Evropy řítili Avaři? Nebo odjinud? . Jejich jazyk je jedinečný. Donutilo mne to vyhledat nějaké stránky o nich- vůbec jsem o této zvláštní komunitě nikdy předtím neslyšela. A hlavně-tyto knihy jsou výborně napsané,ale zase úplně jiným stylem než severské detektivky.
Přeji pěkné dny nejen s knihami a hlavně to zdraví!

Nahoru