Fotoglosy z Korejského poloostrova 15. (O tom, co Korejci pěstují)

Verze pro tisk |

Marcela Meidiger pochází z Nového Boru, ale po revoluci odešla do světa živit se jako učitelka francouzštiny. Pobyla v Mexiku a USA. Nyní už více než půl roku působí v Jižní Koreji.

1.  Rýže se na Korejském poloostrově může pěstovat díky letním monzunovým dešťům. V květnu zemědělci zaplaví vodou terasovitá políčka a strojně nebo ručně vysazují předpěstované, jasně zelené rostlinky. Rýže se sklízí v říjnu a v listopadu jsou strniště posetá ručně vázanými slaměnými panáky.

2. Obyvatelé ostrova Jindo na jihovýchodě Koreje se specializují na pěstování zelí. Byli jsme tam letos v únoru: pole a políčka, hlávka na hlávce! Právě se sklízelo a náklaďáky odvážely zelený poklad do vnitrozemí. Korejské zelné hlávky se podobají tomu, co se u nás v Čechách prodává jako čínské zelí, ale ty korejské hlávky jsou mnohem větší, já bych řekla přímo obří! Používají se hlavně k přípravě tradičního „kimči“, kysaného zelí s pálivou paprikou, které nesmí chybět u žádného korejského oběda nebo večeře.

3. Velké bílé ředkve se pěstují úplně všude.  Je to nejběžnější korejská zelenina. Jedí se buď vařené v polévce, kvašené s červenou pálivou paprikou, anebo nakládané ve sladkokyselém nálevu z jablečného octa. Fotografie je z ostrova Jindo z konce letošního února, byla to doba sklizně.

4. Strom kaki  (Diospyros kaki, Tomel japonský) je původem z východní Číny, dnes se pěstuje v Japonsku, Koreji, Vietnamu, ale také ve Středomoří. Masitý červeno-oranžový plod s tenkou slupkou má nasládlou chuť a já ho jím k snídani, rozmačkaný a smíchaný s jogurtem a kukuřičnými lupínky. Báječné! Kaki, které Korejci nazývají „kam“ , je sezonní ovoce a teď právě je jeho čas. Všechny trhy nabízejí hromady levných kaki, chutných, ale také zdravých: obsahují vitamíny C a A, karoten a různé minerály.

5. V Jižní Koreji se pěstuje zelený čaj, kterému se tu říká „nokča“.  Květ a list nápadně připomínají kamélii. A skutečně se jedná o druh Camellia sinensis (čínská kameéie). Rituál podávání zeleného čaje má dávnou tradici. Pochází z Číny, ale Korejci jej považují za jeden z výrazů své svébytné kultury. Lístky se sbírají na jaře a suší se. Při přípravě čaje  se zalévají vodou 70-80 ºC a ponechají se v ní 5 minut. Lístky se přelévají vodou 3x až 4x a čaj se pije z miniaturních misek. Obsahuje látky, které zvyšují hladinu adrenalinu, a likviduje tuky, vhodný k hubnutí!

6. V horských oblastech poloostrova se pěstuje tajemný kořen ženšen. Rostlina nemá ráda přímé slunce, proto se chrání stříškami z rohoží.  Ženšen je čínské slovo, které znamená "síla země v podobě člověka“. Tvar kořene totiž připomíná lidské tělo. Jsou mu přisuzovány magické vlastnosti. V tradiční medicíně je ženšen používaný k léčbě nechutenství, nespavosti, zapomnětlivosti, celkové slabosti a ochablosti. Je také základem řady kosmetických přípravků.

7. Začátkem listopadu jsme navštívili poloostrov Namhe na jihu Koreje. Na všech tamních polích se právě sázel česnek a sklízely se sladké brambory. Česnek se přidává do mnoha polévek a masitých pokrmů a sladké brambory jsou každodenním doplňkem stravy Korejců, zajišťuje jim pravidelnou stolici.

8. Dýně, melouny a cukety různých tvarů, velikostí a barev se pěstují a prodávají na korejských tržištích. Jedí se syrové či vařené v polévkách, dýně se jí s rýžovou kaší zvanou „bon-džuk“.  Nejen na venkově, ale i ve městech je každý kousek půdy využitý k pěstování a popínavé šlahouny melounů, cuket a dýní se pnou divoce na zídkách, střechách a plotech.

9. Sezam je rostlina vysoká asi 1,20 m a podobná kopřivě. V korejské kuchyni se běžně používají pražená semínka, olej a čerstvé listy.  Do listů se balí kousky masa se sojovou pastou, sousto tak dostane báječnou sezamovou chuť. Semínka černého sezamu prý brání šedivění vlasů.

10. K přípravě mnoha pokrmů se používají malé červené pálivé papriky zvané „koču“. Na podzim je vesničané suší na plachtách na cestách a okrajích silnic. Prodávají se čerstvé, sušené anebo rozemleté na prášek. Koču pálí snesitelně, řekla bych, že korejská kuchyně je méně pálivá než například kuchyně mexická.

11. Květ lotusu je známý jako buddhistický symbol duchovní dokonalosti. Korejci ho ale také pěstují v bahnitých jezírkách a sklízejí a jedí všechny jeho části: květy, semena, listy a hlavně hlízy. Na konci října jsem vyfotila sklizeň hlíz lotusu na jihovýchodě poloostrova. (Ten roztomilý škopek na zadečku slouží k sezení v bahnitém poli při čištění hlíz.) A jak se hlízy jedí? Nakrájené napříč jsou dírkované jako ementál a podávají se syrové se sezamovým olejem, nakládané v octě  anebo narychlo osmahnuté.

12. Květ lotusu v budhistickém klášteře Sudoksa.

Nahoru